Mikuláš s čerty je za dveřmi, a tak byl nejvyšší čas vyrobit si také nějaké masky. Volba padla na čerty a podle výsledku to byla dobrá volba. Děti zpočátku ani nedoufaly, že to zvládnou, ale z výsledku pak měly o to větší radost. A měly proč. No není to paráda? :-)

Děti u nás sportují moc rády. Když je hezké počasí a nefouká, vyrážíme ven za budovu a hrajeme badminton. Hra je velmi baví, je hlavně o postřehu a hbitosti. Také při ní trénují nejen svou fyzickou zdatnost, ale i trpělivost, protože mnohé z dětí tuto hru hrají poprvé a musí se ji teprve naučit. Ale zábava, která se při této hře užije, určitě stojí za to.

Ve středu 29. 11. jsme měli naplánováno odpoledne v počítačové učebně. Na základě návrhu chlapců jsme se rozhodli, že vyměníme pohodlí třídy za pobyt na čerstvém vzduchu na hřišti a zahrajeme si florbal. Po drobných počátečních dohadech, kdo s kým bude v družstvu se chlapci do hry doslova zakousli, a se zaujetím vydrželi hrát téměř hodinu a půl. Ze hry byli nadšeni do takové míry, že si stejnou aktivitu vyžádali i na následující den. Nikomu nevadilo, že venku bylo již poměrně chladno, všichni si zaslouží pochvalu za kolektivní a zaujatý výkon.

V neděli nám poměrně slušné počasí dovolilo realizovat původně na sobotu plánovanou návštěvu psího útulku. Nejprve jsme si prohlédli psí obyvatele a poslechli si vyprávění o nich. Pak jsme si jednoho z nich půjčili a vydali se na procházku ve směru cyklistické stezky po břehu řeky Ploučnice.

Kolem výběhu koní u statku Libverda a nově vybudovaného prameniště jsme došli až k Soutěskám. Zde nás donutilo zhoršené počasí k návratu. Než jsme se vrátili do útulku, počasí se umoudřilo, a tak jsme mohli navštívit na Starém Městě také několik dětských hřišť a vyzkoušet jejich atrakce. Nejvíce práce pak měla po výletě dlouhém cca 17 km naše pračka.

Silný déšť nám nedovolil v sobotu naplánovanou návštěvu psího útulku a výlet s pejskem. Proto jsme se rozhodli, že se budeme věnovat pečení cukroví, které bylo naplánováno původně na neděli. Opatřili jsme si potřebné suroviny a kluci udělali podle návodu linecké těsto. Každý si vyválel svůj plát těsta a během chvíle byla téměř celá klubovna od mouky. Plechy se postupně zaplňovaly vykrajovaným cukrovím. Někteří nedočkavci nevydrželi a prováděli degustaci těsta. Podstatná část ale nakonec doputovala do trouby. Po vychladnutí kluci cukroví natírali marmeládou a slepovali. I zde byl prostor pro náhodné ujídání. V závěru akce nebylo zcela zřejmé, zda je nejvíce marmelády v cukroví, na stole, nebo na prstech a jazycích tvůrců.

O státním svátku 17. listopadu jsme si udělali výlet do Jetřichovic v krásné krajině Českého Švýcarska. Původně plánované skalní vyhlídky jsme museli vzdát, protože byly zahalené v nízkých mracích. Zvolili jsme proto náhradní trasu k Dolskému mlýnu. Zřícenina starého mlýna v údolí mezi skalami má i na podzim své kouzlo a pro děti to byl bezva zážitek.

Svatý Martin na bílém koni nepřijel, sníh jsme ještě ani nezahlédli, tak jsme se rozhodli sněhuláka si alespoň namalovat. Pastel na barevném papíru a sněhoví fešáci byli na světě.

Podzimní počasí je značně nevyzpytatelné, což jsme poznali během dvou túr za poslední dva týdny. Při první jsme se vydali na Sněžník, počasí vypadalo poměrně slibně, ale čím jsme vystoupali výš, snižovala se teplota a foukal silnější vítr. Tato kombinace, spolu s mnohdy ne zcela dostatečným oblečením dětí, znamenala, že jsme museli vzdát výstup až na vrchol a volit méně extrémní cestu v závětří pod vrcholem. Přesto to byla nádherná „procházka“ podzimními lesy.

Druhá túra vedla z Dolního Žlebu přes Maxičky do Děčína, bohužel však byla poznamenána vytrvalým deštěm.Téměř všichni zúčastnění chlapci tak byli brzy zcela promočení, a proto jsme museli trasu zkrátit na polovinu a vrátit se autobusem, abychom neriskovali nějaké hromadné onemocnění.

Nedělní pečení jsme si oblíbili všichni. Je to sváteční den, a tak si ho vždy zpříjemníme něčím sladkým. Bábovka a kakao k tomu určitě patří. A kdo by z nás rád nemlsal? Pomáhali všichni chlapci a nejvíc je bavila práce s ručním mixerem. Sice podle Jendy vypadá, jak z doby kamenné, ale každý si ho chtěl vyzkoušet. A tak jsme míchali ingredience, připravovali bílý sníh a testovali jeho kvalitu otočením nádoby – což je bavilo nejvíce. A výsledek?? Posuďte sami.

V neděli 12. 11. 2017 jsme se vypravili seznámit s historií města Děčína. Na břehu řeky Labe jsme pod Tyršovým mostem navštívili tzv. Hladový kámen, který patří k nejstarším hydrologickým památkám střední Evropy. Dále jsme šli kolem kostela Povýšení svatého Kříže, kolem Růžové zahrady, na nádvoří Děčínského zámku.

Zahrady na jižním svahu byly, s ohledem na roční období, bohužel uzavřeny, a tak jsme pokračovali na Mariánskou louku. Zde se kdysi nacházelo původní osídlení kamenných měšťanských domů ze 14. století. Kluci si vyzkoušeli místní dětské hřiště. Všechny doposud získané informace si chlapci mohli ověřit při návštěvě muzea. Největší dojem zanechaly vystavené kosterní nálezy ze hřbitova na Mariánské louce a expozice věnovaná lodní dopravě na Labi.

Jedno říjnové, páteční odpoledne, kdy počasí už nebylo nic moc, jsme využili k prohlídce děčínského zámku. Z několika prohlídkových okruhů jsme zvolili „Zlatá léta děčínského zámku“, což znamenalo prohlídku komnat v jihozápadním křídle zámku a seznámení s rodinou Thunů, kteří se o rozkvět zámku nejvíce zasloužili.

Prohlídka se nám všem líbila a bylo to příjemně strávené sychravé podzimní odpoledne. všechny obohacení a rozšíření obzorů.

Jeden krásný podzimní víkend jsme využili k procházce kouzelnou krajinou v podzimním hávu. Zvolili jsme trasu údolím Suché Kamenice a dále přes Labskou Stráň, Arnoltice, Bynovec a Ludvíkovice do Děčína.

Počasí nám přálo, nebyla ještě příliš zima, a přestože zpočátku bylo zataženo a chladno, postupně se obloha vyčistila a také se výrazně oteplilo. Slunce dodalo barvám podzimu na intenzitě a nám všem sil a vůle ke zdolání těch zhruba 17 km cesty.

Dorazili jsme unavení, ale ne zničení a celá skupina si zasloužila pochvalu za to, jak cestu zvládla. A že to u většiny byl životní výkon, není třeba asi dodávat :-)

Halloween, původně keltský svátek, který se slaví v anglosaských zemích, je každý rok stejný, slaví se 31. října, den před křesťanskou slavností všech svatých. Výrobu “děsivé“ výzdoby jsme si užili i my. Nejvíce si děti užily výrobu pavouků. Malování a tvoření je u nás každodenní večerní součástí a slouží nejen k vyjádření emocí, ale i k relaxci. Děti si ho umí opravdu užít.

Pečení si oblíbili všichni, a tak jsme se všichni těšili i na toto nedělní.  Každý si vytvořil plech a na něm voňavé kremrole.  Museli jsme se poprat s tím, jak jde kdo zručný, a tak se motání těsta na trubičky povedlo někomu více a někomu méně, snaha se ale nedala upřít nikomu. Sladké mlsání si tak užili opravdu všichni, zvláště s výborným sněhovým krémem, kdy jsme si při jeho výrobě užili spoustu legrace.

Sladké kokosky a sušenky na mlsání jsme si upekli i v tomto týdnu. Pustili jsme se do nich hned po obědě. Kluci – kokosky, holky – sušenky. Takové bylo první rozdělení. Pečení se nám povedlo, stejně dobře jako minule. Celé patro bylo krásně provoněné, skoro jako na vánoce. A výsledek? No v puse se krásně rozplývají. Byly to první, úspěšně vyrobené sušenky jedné z našich slečen. A my jen doufáme, že ne poslední.

O tomto víkendu jsme se s naší skupinkou pustili do lívanců.  Počasí bylo deštivé, a tak jsme si odpoledne v kuchyni užili, jak se patří. Připravili jsme si těsto, které nám kynulo, a byli jsme všichni natěšení, jak to dopadne. Lívance se nám skvěle podařily a moc nám všem chutnaly. Do dalších kulinářských experimentů se určitě spolu ještě pustíme. A jak sami vidíte na fotkách, máme šikovné chlapce i děvčata. Ale hlavně, kdo by nemiloval něco sladkého k jídlu.  Dobrou chuť!

Ve třetím prázdninovém týdnu jsme absolvovali tradiční pobyt v Hamru na Jezeře. Ubytování ve vile Šárka DDŠ Hamr na Jezeře bylo perfektní a měli jsme i štěstí na počasí, takže jsme si mohli užít téměř všechny plánované aktivity.

První den po příjezdu jsme se seznámili s okolím, a protože byl krásný letní den, nemohli jsme odolat lákadlu vyhlášené místní zmrzlinárny, nabízející více než stovku nejrůznějších druhů. Byl to k ní sice kousek cesty do Stráže pod Ralskem, ale stálo to za to. Někteří odvážlivci zkusili některé netradiční zmrzliny, jako například pálivou chilli, většina však volila tradičnější chutě. Přestože jsme na zpáteční cestě trochu zmokli, byl jen letní deštík a vůbec nikomu to nevadilo. Večer jsme se všichni ještě ochladili ve vlnách jezera a po dni plném zážitků se těšili na další.

Druhý den nás čekal výlet na krásný hrad Bezděz, z něhož měli mnozí velkou hrůzu. Hrad je totiž na kopci :-) Auto jsme nechali poblíž Bělé pod Bezdězem a po červené značce jsme šli asi 6 km na hrad. Nejprve lesem, pěkně po rovině, ale pak jsme už stoupali a stoupali, napřed mírně, pak prudčeji a prudčeji...až úplně nahoru. Vystoupali jsme až do nejvyšší věže, odkud byl neskutečný rozhled do širokého okolí. Nádhera! Celou tu námahu, pot a slzy :-) jsme pak po návratu s chutí spláchli ve vodě Hamerského jezera, což byla skvělá tečka.

Třetí den jsme měli v plánu sportovní a dovednostní soutěže, soutěžili jsme ve 3 disciplínách. Hod na cíl, trojskok snožmo a sprint na, asi :-) 50 m. Někteří pojali soutěžení velmi prestižně a podali výborné výkony, jiní se spokojili s účastí a prostým přežitím, nicméně, každý si vybojoval alespoň jedno umístění „na bedně“. Mimochodem, v každé ze tří disciplín zvítězila některá z dívek, dokonce i ta nejmenší.

Čtvrtý den jsme si hned po snídani udělali malý výlet do okolí, na zříceninu hradu Děvín, která leží ukrytá na kopci přímo nad jezerem. Odpoledne po relaxaci a společenských hrách jsme se šli opět vykoupat do jezera, odkud nás nakonec vyhnal déšť a bouřka. Večer pak byl na programu táborák a také slavnostní vyhlášení výsledků sportovních soutěží spolu s udělením diplomů a sladkých odměn. Bohužel nám však zmoklo všechno dřevo a místo ohniště bylo mezi kameny malé jezírko, tak nezbylo, než táborák oželet.

Pátým dnem byl již pátek, den odjezdu domů, a tak po snídani, zabalení a úklidu areálu jsme se vydali na zpáteční cestu, vstříc čekajícím rodičům a blízkým.

Počasí bylo nádherně letní, zážitků plno a děti k neutahání. Kromě hlavního programu hrály badminton, stolní tenis, vědomostní soutěže a společenské hry. Občas se poškorpily a zase udobřily, občas si zazlobily. Součástí pobytu nebyla jen zábava, ale také určité povinnosti ve formě udržování si pořádku ve svých věcech a v prostorách ubytování. Součástí dne bylo pravidelné hodnocení všech činností, na konci pobytu pak byli oceněni tři nejlepší v celkovém hodnocení.

Myslím, že všem zúčastněným se pobyt velmi líbil a už si plánovali, že příští rok by jeli zas.

V týdnu od 3. 7. do 7. 7. 2017 (mimo oba svátky) budou v provozu obě ambulantní oddělení SVP v tzv. prázdninovém provozu, to je od 7,00 do 15,30 hodin.

Od 10. 7. do 28. 7. 2017 bude provoz ambulantního oddělení SVP zajištěn v Děčíně

provozní doba bude od 7,00 do 15,30 hodin

ambulantní oddělení SVP v Ústí nad Labem bude po tuto dobu uzavřené

tel. kontakt SVP Děčín:      

ZŘ pro SVP                           412 557 171

sociální pracovnice                 412 557 170

speciální pedagog                  412 557 173, 412 557 177

Od 31. 7. do 18. 8. 2017 bude zajišťovat provoz ambulantní oddělení SVP v Ústí nad Labem

provozní doba bude od 7,00 do 15,30 hodin

ambulantní oddělení SVP Děčín bude po tuto dobu uzavřené

tel. kontakt SVP Ústí nad Labem:

sociální pracovnice                 475 240 010

spec. ped.                             475 240 014, 475 240 015, 475 240 016

Od 21. 8. 2017 – bude již plný provoz v obou ambulantních odděleních SVP,

to je od pondělí do pátku od 9,00 do 18,00 hodin.

Od 17. 7. do 21. 7. 2017 bude uskutečněn výjezd jedné skupiny ambulantních klientů do Hamru na Jezeře.

Nástup dětí do internátního oddělení SVP bude 4. 9. 2017.

Na neděli 30. 4. jsme měli naplánováno pálení čarodějnic. Odpoledne jsme zašli do lesa na Letné, kde jsme si nasbírali dřevo na oheň a užili si příjemné jarní sluce při hrách s míčem a na prolézačkách. Po návratu do SVP jsme si vyrobili čarodějnici a připravili ohniště. Zbytek odpoledne jsme využili k hrám na zahradě. Po návratu dětí z dovolenek jsme upálili čarodějnici a opekli si uzeninu. Vše se vydařilo a my jsme si užili další příjemný den.

V sobotu 29. 4. jsme se vypravili na plánovaný výlet vlakem do Dolního Žlebu.Obec je nejseverněji položeným sídlem ČR na levém břehu Labe, které zde vytvořilo 250 m hluboký kaňon v křídových druhohorních pískovcích, nejhlubší v Evropě. Po příjezdu se rozpršelo a déšť nás uvěznil na hodinu v podchodu železniční trati. Když se vyjasnilo a přestalo pršet, došli jsme ke Klopotskému vodopádu, který je až na hranici s Německem. Umělá vodní nádrž je posazena pod mohutnou pískovcovou věží a původně sloužila jako zásobárna vody pro již zaniklý mlýn. Výdrž chlapců prověřil výstup z vesnice po cestě na Maxičky. Jejich odhodlání mírně nalomil údaj na směrovce oznamující, že do Děčína je to „už jenom“ 9,5 kilometrů. Po návratu si kluci s chutí zahráli na kuchaře, k večeři si udělali palačinky a pak už jen po 19 našlapaných kilometrech relaxovali u filmu.

Na neděli jsme si naplánovali výlet ve směru na Ludvíkovice, Loubí a Kvádrberg. Bohužel předpověď nestálého a proměnného počasí nás donutila změnit plány, a proto jsme se vydali „jen“ do lesního prostoru nad Červený vrch a na Pastýřskou stěnu. I když předpověď počasí se bezezbytku naplnila a v průběhu tří hodin se třikrát vystřídalo slunečné počasí a sněhové a dešťové přeháňky, pobyt v přírodě jsme si pěkně užili. Nejprve jsme navštívili dětské hřiště a vyzkoušeli jeho lanovku a prolézačky. Dále jsme pokračovali na několik pískovcových vyhlídek nad Červeným vrchem.

Na Pastýřskou stěnu jsme došli právě ve chvíli, kdy zde probíhala práce záchranářů na jedné z ferat, kde uvízla poraněná žena. Nikdo z dětí doposud záchrannou akci za použití vrtulníku neviděl a tak jsme s napětím sledovali její vyzvednutí na stěně a snesení na louku pod zámkem u Labe, kde již čekala záchranná služba. Vrátili jsme se plni zážitků a dojmů.

V neděli 16. 4. jsme se pustili do pletení pomlázek z proutků vrby, které jsme si nařezali během našeho výletu předešlý den. Při pletení jsme si povídali o velikonočních tradicích a zvycích a práce nám šla pěkně od ruky. Některé způsoby pletení byly i velice osobité, nicméně výsledek byl u všech dokonalý. Děti se nemohly dočkat druhého dne, kdy měly možnost vyzkoušet si svá díla v praxi a to i doma, na plánovaných vycházkách.

V sobotu 15. 4. 2017 jsme měli naplánovánu turistiku po cyklostezce kolem řeky Ploučnice ve směru na Veleň. Po cestě jsme navštívili psí útulek na Starém městě. Prohlídli jsme si zdejší chovance a půjčili si jednoho pejska. Byl extrémně živý, a tak jsme se průběžně dostávali do situací, kdy nebylo zcela jasné, kdo koho vodí. Pejsek nevynechal jedinou příležitost, a jak mohl, vrhal se do řeky. V prostorách zemědělské školy Libverda, bývalém statku rodu Thunů, jsme si prohlédli výběhy a stáje zdejších koní.

Prostřednictvím tabulí umístěných kolem stezky jsme se seznámili s faunou a florou, které je možno spatřit kolem řeky. Ukázali jsme si, jak se vyrábí elektřina ve vodní elektrárně a jaké zkameněliny je možno nalézt v blízkosti Březin. Po cestě jsme si natrhali proutky na pletení pomlázek. Na zpáteční cestě jsme ještě navštívili dětské hřiště na Kocandě. V průběhu odpoledne jsme ušli téměř 19 kilometrů a poznali spousty nových věcí.

V sobotu dne 8. 4. jsme se vydali na plánovaný pochod na čedičový vrch Chlum. Hora je specifická tím, že má dva vrcholy. Malý Chlum, vysoký 447 m, a Velký Chlum, vysoký 507 metrů. Na něm se nachází rozhledna s výhledem na téměř celý Děčín. Po cestě jsme procházeli chráněným územím, národní přírodní památkou Březinské tisy. Zde jsme měli možnost pozorovat vzácného živočicha – mloka skvrnitého. Po náročném stoupání jsme si nasbírali dřevo a odpočinuli si u opékání uzeniny. Cesta zpět vedla kolem oblíbeného dětského centra Kocanda, jehož prolézačky a atrakce jsme vyzkoušeli. Trasa 16 kilometrů s poměrně velkým převýšením nám dala zabrat, a tak jsme se těšili na nedělní klidnější program.

V sobotu 22. 4. 2017 jsme vyrazili na výlet do jednoho z nejkrásnějších koutů našeho kraje, do Jetřichovic. Zde jsme zaparkovali a vydali jsme se k Dolskému mlýnu, známému pohádkovému místu. Zde se točily jedny z nejkrásnějších českých pohádek jako Pyšná princezna, Peklo s princeznou nebo Ztracený princ. Výlet se vydařil, všichni účastníci byli spokojeni. Vzhledem k vcelku pěknému počasí se výlet vydařil a všem se líbil.

V dubnu, ještě než se vrátila zima, jsme stihli výlet na Pravčickou bránu, autobusem na Mezní Louku a odtud úchvatnou cestou podél skalních stěn k nejznámějšímu skalnímu útvaru Českého Švýcarska. Odtud jsme pak pokračovali do Hřenska, které jsme si také prohlédli a poté nasedli na autobus a vrátili se zpět.

Počasí nádherné, příroda úchvatná, a přestože pro někoho bylo těch 10 km pěšky takřka „nadlidský“ výkon, výlet se vydařil a všechny účastníky obohatil o spoustu nových pohledů na svět i na vlastní schopnosti.

Velikonoce ve středisku jsme dětem zpříjemnili několika výlety, velikonočními zvyky, zkusili jsme zajímavé výtvarné techniky a při tom si užili spoustu legrace.

Turistický výlet z Ludvíkovic, přes Kvádrbergské vyhlídky na dětská hřiště.

Ubrousková technika na kamíncích

Místo barvení velikonočních vajíček jsme zvolili metodu zdobení kamenů ubrousky s velikonočními obrázky. Děti je pak dávaly jako výslužku rodičům, kteří je přijeli navštívit.

Velikonoční výzdoba prostor SVP

Děti namalovaly veliké kraslice technikou voskových pastelek a anilinových barviček. Vyzdobili jsme si kraslicemi nástěnky v prostorách střediska.

V rámci zájmové činnosti jsme o víkendu vyrobili masky na obličej podle předloh pohádkových postav. Každý si vybral, kterou masku si vyrobí a jak si ji nazdobí. Ukázalo se, že vyrobit masku není úplně jednoduché. Někomu se nedařilo vystřihování detailů, ale s trochou dopomoci ostatních se masky nakonec povedly všem.

S dětmi jsme si připomněli význam svátku mezinárodního dne žen a pro své blízké (maminky, babičky, kamarádky) jsme vyrobili krásná srdíčka ze starých puzzlí. Když jsme dětem ukázali, co budou vyrábět, zpočátku se polekaly, že je to velmi obtížné. Pak ale byly nadšené, protože se jim srdíčka velmi povedla.

Po delší době jsme se rozhodli, že navštívíme Rajské ostrovy. Expozice děti natolik zaujala, že si chtěly neustále dokola prohlížet zvířata, která ještě nikdy neviděly. Nejvíce se jim líbili noční medvídci a leguáni. A největším zážitkem byl opět klaun z pohádky Nemo.

V posledních dnech nás provázelo aprílové počasí. S dětmi jsme se domluvily, že si vyrobíme veselé klauny, abychom už přilákaly jaro. Barevní klauni všechny děti rozveselili. Každý si zvolil barvy, podle toho, jakou měl náladu, doplnil oči, nos, pusu a klobouk podle své fantazie. Nakonec jsme s klauny vyzdobili prostory SVP.

V době mrazu a sněhu jsme si na chvíli odskočili do jiného světa za poznáním. V expozici „Rajské ostrovy“, která patří pod ZOO Děčín, jsme si mohli prohlédnout náhled do podvodního světa tropických moří a světa džungle, polopouště a magrovů ostrovů Sulawesi, Fidži a Haiti. Expozice byly moc hezké a i na malém prostoru bylo k vidění dost nejrůznějších živočichů. Přestože dívky nejprve spíše ohrnovaly nos, nakonec se jim ani nechtělo ven. Největší úspěch měly opičky, želvy a velké akvárium s kusem korálového útesu.

Na  sobotu 21. 1. 2017 jsme si naplánovali výlet na Belveder. Je to upravená skalní terasa vypínající se 130 metrů nad hladinou Labe. Odtud je výhled na nejmohutnější pískovcový kaňon Evropy, vytvořený erozní činností řeky v křídových sedimentech. Autobusem jsme cestovali do obce Labská Stráň, odtud pěšky na vyhlídku a dále po červené turistické značce směrem na Ludvíkovice a Děčín. Cestou jsme navštívili ještě Růžovou vyhlídku nad obcí Loubí. Cesta byla poměrně náročná díky napadanému sněhu, počasí nám ale přálo. Výlet se líbil.

V sobotu po obědě jsme se pustili do odklízení sněhu a přitom došlo i na stavbu klasického sněhuláka. Do odklízení se kupodivu dobrovolně pustila především obě děvčata, zatímco chlapci se zájmem budovali sněhového chlapíka. Že se nakonec obě činnosti víceméně propojily a proměnily se ve všeobecnou koulovačku, nebylo, vzhledem k věku zúčastněných, nic překvapivého. Děti si čas užily a sněhulák s námi zůstal ještě mnoho dalších dní.

Provoz střediska výchovné péče o vánočních prázdninách

Do čtvrtka 22. 12. 2016 bude provoz v obou ambulancích střediska výchovné péče - v Děčíně i v Ústí nad Labem v obvyklém čase - od 9,00 do 18,00.

V průběhu vánočních prázdnin - od pátku 23. 12. do dalšího pátku 30. 12. 2016 bude provoz střediska zajišťovat ambulantní oddělení v Ústí nad Labem, každý den od 7,00 do 15,30.

Od 2. 1. 2017 bude provoz obou ambulantních oddělení – Děčín i Ústí nad Labem opět v obvyklém čase – od 9,00 do 18,00 každý všední den.

Telefonické kontakty:

sociální pracovnice – 475 240 010

speciální pedagogové, psycholog – 475 240 013 - 017

V sobotu jsme vyrazili na tradiční víkendovou túru. Pro většinu dětí byla tato první na pobytu, s výjimkou jednoho z chlapců, který na pobytu absolvoval již třetí výlet, a který ostatní pochopitelně strašil náročností. Trasa vedla z výchozího bodu v Dolním Žlebu, kam jsme se přepravili vlakem, lesy v prostoru mezi státní hranicí a Maxičkami, po značených turistických trasách. Přestože bylo již trochu chladnější počasí, pobyt na čerstvém vzduchu nikomu nemohl uškodit a ujít cca 16 km už vůbec ne. Přesto někteří už začali v půlce fňukat a jeden z turistů málem nedošel, neboť to byla pro něho velmi nezvyklá zátěž. Nakonec to ale, za hojného povzbuzování ostatních, také zvládnul a do tepla a bezpečí internátu dorazil.

Vypravili jsme se do muzea, které sídlí v bývalém loveckém zámečku Thun-Hohensteinů v Děčíně IV.  Jako jediné na našem území má specializaci v oblasti historie lodní dopravy po celém toku Labe, disponuje jednou z největších knihoven o plavbě vůbec a vlastní i rozsáhlý fotoarchiv plavidel, sbírku starých vodních map Labe a Vltavy, obsáhlý soubor konstrukčních nákresů a plánů a mnohé další reálie dokumentující tento specifický způsob dopravy a přepravy. Dále zde jsou expozice papírových modelů staveb, ptactva našeho kraje a historie města Děčín. Po ukončení prohlídky jsme prošli z Podmokel po nábřeží do Děčína 1. Zde jsme viděli v reálu spousty staveb zachycených na dobových fotografiích v muzeu. Navštívili jsme Mariánskou louku, která je jedním z nejdůležitějších míst historie Děčína a bylo zde ve 13. století Přemyslem Otakarem II. založeno královské město. Odpoledne jsme zakončili prohlídkou zámeckých zahrad, dlouhé jízdy a nádvoří zámku.

Protože podzim již barví listy na stromech všude kolem nás, využili jsme příležitosti a nasbírali jsme nějaké listy, které jsme pak využili na malé tvoření - koláž. Skutečné listy doplněné kresbou pastelem a... obrázek je na světě. A povedly se všechny, do jednoho. A také na ně byli všichni náležitě pyšní.

Dnes jsme se rozhodli, vyrobit si za pomoci nafukovacího balonku, útržků papíru a sádrových obvazů halloweenské tykve. Práci si děti rozebraly a pustily se do díla, postupně vznikaly beztvaré bubliny, které nabíraly na skutečných rozměrech. Hotové dílo bylo natřeno patřičnými barvami a výsledek byl nad očekávání krásný.

Dnes byl pro veřejnost otevřen zrekonstruovaný bunkr, tzv. "řopík" u dětského hřiště Kocanda, který jsme navštívili a seznámili se s jeho historií. Řopík je součástí obranné linie z roku 1938, přičemž tato muzejní připomínka byla pomocí vojenské zálohy ČR zrekonstruována tak, aby si jej návštěvníci mohli prohlédnout a na vlastní kůži poznat jeho atmosféru. Chlapci byli z celé prohlídky bunkru nadšeni. Dotazovali se na dění v bunkru, na zbraně a na všechny pomůcky, které v bunkru viděli.

Nedělní turistický výlet, který byl zaměřen na téma skalní masivy a vyhlídky, se nám vydařil. Autobusem jsme vyjeli do Ludvíkovic, odkud jsme vyrazili pěšky přes Kvádrberk a lesní park zpět do Děčína. Poznávali jsme skalní útesy, zkoušeli orientaci v terénu, poznávali jsme stromy a četli si v naučných tabulích po celé stezce. Celý výlet byl hodně poučný a všechny děti zaujal.

Dne 6.10. 2016 jsme měli na odpoledne naplánované sportovní odpoledne zaměřené na zvýšení fyzické zdatnosti, obratnosti a vytrvalosti. Deštivé počasí nám ale náš záměr překazilo, a tak jsme se pustili do výtvarné činnosti, výroby masek z dýní. Protože jsme měli pouze dýni značných rozměrů, nedělali jsme klasickou výzdobu, ale rozhodli jsme se, že každý pustí uzdu své fantazie na jedné čtvrtině plodu. Po rozkreslení šablony a přenesení návrhu na dýni jsme masky vyřezali a vystavili na klubovně. Odpoledne se vydařilo, ověřili jsme si naši zručnost a fantazii.

Na podzimní výzdobu prostor střediska jsme se rozhodli použít přírodniny, a z nich jsme vyrobili věnce na dveře a okna. Nasbírali jsme kaštany, větve ozdobných keřů, dále jsme potřebovali jutovou mašli, jablíčka a hrušky. Z papíru jsme vyrobili tištěná jablka a hrušky, vystřihli jsme je a zdobili s nimi věnce. Věnec si každý nazdobil podle své fantazie. Hotové věnce jsme pověsili v prostorách SVP. 

Již dlouho jsme se připravovali na přesazování pokojových květin ve středisku. Dnes jsme si vše potřebné nachystali a květiny přesadili. Celá skupina dětí se aktivně zapojila, jak do přesazování, tak do úklidu staré zeminy a povadlých listů a květů. Přesazené květiny jsme rozmístili po celém středisku. 

V neděli jsme se společně věnovali kresbě pastelem. Děti dostaly jednoduchý úkol, a to nakreslit jakékoli ovoce a pokusit se ho vybarvit technikou stínování, suchými barevnými pastely. Úkolu se všichni zhostili celkem rychle, práce je bavila a zájem byl nad očekávání, takže si tuto techniku rádi v brzké době zopakujeme.

V sobotu jsme se, pro ještě pěkné podzimní počasí, vydali na společný výlet na rozhlednu Chlum. Cesta byla povětšinou do kopce, ale výsledek stál za to. Na vrcholu jsme byli za vynaložené úsilí odměněni výhledem na celý Děčín. Při výhledu na celé město jsme společně rozpoznávali známé objekty, poté jsme si pod věží rozhledny opekly vuřty. Akce se vydařila a po výletu byli všichni spokojeni.

Společně s dětmi jsme se rozhodli namalovat létající balóny. Rozdělili jsme se na dvě skupiny a vytvořili jsme dva létající balóny podle vlastní fantazie. Na závěr jsme se vyfotili a své fotografie jsme vložili do balonových košíků a představovali jsme si, že letíme do oblak. Balóny jsme si pak vystavili v prostorách naší klubovny. 

Dne 25. 6. 2016 jsme si naplánovali výlet na Chmelník, 508 metrů vysoký čedičový kužel na okraji Děčína. Z Chrochvic jsme se vydali po žluté turistické cestě vedoucí až na vrcholek. Tempo zpomalovalo veliké vedro. Po cestě jsme viděli starou zanedbanou rodinnou hrobku, jejíž kryptu ti odvážnější prozkoumali. Po cestě jsme poznávali stromy, překvapivě pod vrcholkem rostlo poměrně dost hub. Vyhlídka nahoře je značně zanedbaná, ve špatném stavu, zbytky po staré rozhledně a výletní restauraci nejsou téměř patrné. Vzrostlé stromy zakrývají výhled ve směru na Děčín, jediný výhled je směrem na Boletice nad Labem. Po krátkém odpočinku jsme sešli do údolí a dále směřovali na Krásný Studenec. Zde jsme byli zaskočeni krátkým, ale vydatným deštěm. Ten nám zabránil v tom, abychom se vyšplhali ještě na Popovický vrch, kde jsme si plánovali opéct na ohni klobásky k večeři. Unaveni jsme se vrátili na internát, kde přišla vhod i uzenina opečená na pánvičce. I když byl výlet náročný, většině se líbil.

Ve středisku výchovné péče se stalo tradicí, že všechny děti, které jsou na internátním pobytu, si v městské knihovně půjčí alespoň jednu knížku. Děti, které nikdy žádnou knihu nečetly, zjistí, že čtení může být zábavné a pak si přejí, několikrát za pobyt, knihovnu navštívit. Najdou se i jedinci, kteří během pobytu přečtou i několik knížek.

Technika rozfoukávané tuše je u dětí oblíbená, protože vznikne vždy originální obrázek. Pak se v obrázku hledá motiv, který dětem něco připomíná. Nám se podařily krásné obrázky. Našli jsme v nich ukrytou hradní věž, psa, kovbojskou pistoli nebo myš.

Minulou sobotu se celá skupina naučila další výtvarnou techniku - tentokrát takovou, při které vznikne obraz vyřezáním určitých částí z jednoho nakresleného černobílého obrázku a následným podložením jiného barevného papíru. Děti si rozebraly předlohy, přenesly si je na bílou čtvrtku a pomocí paspartovacího nožíku si postupně, s důrazem na pečlivou práci, vyřízly určité části obrázku. Hotový nový obrázek si podlepily barevnou čtvrtkou, čímž vznikly zcela nové a velmi vydařené obrázky.

O minulém víkendu jsme opět vyrazili na naši obvyklou túru. Tentokrát jsme navštívili údolí Suché Kamenice. Výchozím bodem byl Dolní Žleb, kam jsme se přepravili vlakem a poté přívozem na druhý břeh Labe. Po zelené turistické cestě jsme se přesunuli k ústí Suché Kamenice u Hřenska a potom pokračovali po červené směrem na Labskou Stráň.

Po noční bouři a lijáku nebylo údolí a ani říčka poplatná svému jménu Suchá, ale bylo naopak dosti mokro. Voda tekla zkalená, ale jinak bylo nádherně. Křivolaká cesta mezi stromy, balvany a skalami se každému moc líbila.

Horší to už bylo cestou z Labské Stráně přes Bynovec a Loubí do Děčína. Jak kilometry přibývaly, nohy stále více bolely a ke konci se šlo už jen silou vůle. Ale přes všechny nářky jsme nakonec zdrávi došli, a protože většina si po návratu chtěla ještě zahrát stolní tenis, nebylo to až tak hrozné. Nicméně, byla to zatím nejdelší túra, kterou jsme absolvovali, ušli jsme 25,18 km :-) a to si zaslouží pochvalu pro všechny zúčastněné. No ne?

Další z našich tras v rámci zátěžové turistiky nás tentokrát zavedla do Hřenska, kde jsme si prošli věhlasné soutěsky. Potom jsme se po turistických cestách, obloukem přes Mezní Louku a Meznou, dostali zpět do Hřenska, odkud jsme se autobusem vrátili do Děčína. Příroda byla nádherná, zejména ve chvílích, kdy vysvitlo slunce, bohužel bylo poněkud chladno a větrno. Přesto byl zážitek pro všechny velmi silný a zúčastnění chlapci byli doslova nadšení.

Dnes jsme se rozhodli vyrobit si z kartonů zajímavé barevné africké masky. Postupovali jsme tak, že jsme si přibližný tvar masky načrtli na připravený karton, a poté jsme vše vyřezali lámacími noži a poskládali ještě na sucho na předem vybrané místo. Všechny části jsme natřeli výraznými barvami a následně jsme je slepili tavnou pistolí. A výsledek již posuďte sami.